Premiér Netanjahu se dotkl citlivého místa Poláků

Velice pobouřeně reagoval polský premiér na slova o spolupráci některých polských občanů s nacisty při zabíjení židovských spoluobčanů. Následně zrušil návštěvu Jeruzaléma. Mluví se o diplomatické roztržce.

V roce 1492 Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská vyhnali Židy ze Španělska. Mnozí z nich se usadili právě v Polsku a časem jejich počet přesáhl 3 miliony. Většinou obchodovali, zbohatli a stali se terčem závisti až nenávisti. Zdá se, že nacisté s touto nenávisti kalkulovali.

Nedávno polský senát přijal zákon, podle kterého může soud potrestat tříletým vězením toho, kdo připíše odpovědnost za holokaust polskému národu a státu. Za používání termínu „polské tábory smrti“ může dostat „pachatel“ 3 roky natvrdo.

Není tajemství, že polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost je silně katolická. O polských katolických věřících se říká, že milují Pána Ježíše, ale „ještě více milují svou církev.“ A podobně jako všude ve světě, kněží podněcovali k nepřátelství vůči Židům. Přítrž tomu učinil až II. Vatikánský koncil, který odsoudil jakoukoli formu antisemitismu v církvi. Izrael vyznamenal v Yad Vašem 6600 polských občanů za záchranu Židů titulem Spravedlivý mezi národy, ale mnohem více bylo těch, kdo morálně selhali.

Pobouření polského premiéra se zda být pochopitelné, není však oprávněné. Antisemitismus se projevoval v polské společnosti před válkou, během války i po válce:

1. V červenci 1941 zabili Poláci v městečku Jedwabne asi 350 židovských občanů, kteří žili mezi nimi více jak 300 let. Polský Institut pro národní památku (IPN) vyšetřil masakr v roce 2002 a rozhodl, že vraždy byly skutečně spáchány polskými obyvateli města, i když s povolením nacistů.
2. V říjnu 1945 vhodil někdo do židovského domu v ulici Planty 7 v polském městě Kielce granát; v červenci 1946 došlo k masakru Židů, na kterém se podíleli kromě lůzy i vojáci a policisté. Oficiálně bylo nahlášeno 36 mrtvých Židů, ale přesný počet se už nezjistí, poněvadž některé oběti údajně vrazi rychle zakopali. Z 12 obžalovaných pachatelů dostalo 9 trest smrti.
3. V roce 1968 propukl antisemitismus dokonce „na vládní úrovni“ a tisíce Židů muselo emigrovat;
4. Křesťanští autoři knih vydali svědectví o poměrech v Polsku za německé okupace. Eliezer Urbach napsal:„Židovští partyzáni byli rozčarováni polským antisemitismem. Němci vyhlásili odměnu za každého Žida a mnoho Poláků udávalo za peníze Židy.“
5. Rachmiel Frydland napsal:„Poláci nám prodávali chléb, později jen brambory, kterými krmili prasata. Po zdražení vepřového odmítli i ty brambory, raději je dávali prasatům. Někteří vzali na noc pod ochranu Židy, ale pak je okradli, ženy obtěžovali a nakonec je udali Němcům za peníze. Moje sestra pracovala u rolníka, který ji udal Němcům. Byla zastřelena. Kdo udal Žida, mohl si vzít něco z jeho majetku. Německy mluvící baptistický sbor mi vstup zakázal a chystal se mě udat. Podařilo se mi včas uprchnout.“ (Eliezer Urbach, „Vysvobození z pekel“; Rachmiel Frydland, „Určeni na smrt“)
6. Podle polských historiků Tomasze Grosse a Jana Grabowského zabili Poláci více Židů, než zabili polští partyzáni Němců.