Mně hlavně fascinovali ti polní kuráti, kteří působili přímo v jednotkách wehrmachtu. A přitom je stačilo odvolat. Ti dotyční a jejich nadřízení si museli být dobře vědomi problematičnosti své role, neboť to bylo dvacet let po skončení WWI, tedy byla možnost celou záležitost si dobře rozmyslet.

Mně by přišla větší odvaha, kdyby zveřejnili, jak katolická církev stála odvážně proti nacizmu, kolik katolíků bylo za svůj odpor proti Hitlerovu národnímu socialismu zabito. Soucitu s obětmi totality nacismu chybí více spravedlnosti o odvážných křesťanech, nad nimi soucit jaksi chybí.

k tomu lze dodat, že s úctou je nutné si připomínat persekuci českého kněžstva německým okupanty, ale také velmi vážně se zamýšlet nad rolí farské republiky.

Díky za informace, o nichž se příliš nemluví. Od nastolení nacistického režimu byla katolická církev pronásledována, téměř třetina kněží trpěla perzekucí a hodně jich skončilo v koncentrácích. Encyklika Mit Brennender Sorge reagující také na tuto situaci rozpoutala ještě větší pronásledování. Takže pozdější opatrnost biskupů lze svým způsobem pochopit, i když ne schvalovat.

Světlou výjimkou byl münsterský biskup August von Galen, který od svěcení v roce 1933 otevřeně kritizoval nacismus. Režim se ho neodvážil zlikvidovat, i když to mnozí nacisté chtěli. Díky němu režim upustil od veřejné propagace eutanázie postižených a nemocných. Za šíření opisů jeho kázání byla popravena řada kněží.