Duch Boží vede ke svobodě

Je docela poučné sledovat jednání ve vztahu Bůh-člověk a člověk-člověk. Všemohoucí Bůh je shovívavý, milosrdný, zatímco člověk má málo trpělivosti s jiným člověkem a tíhne k diktátu. Vždy by mělo platit, kde je Duch Pána, tam je svoboda – II.Kor.3,17. Podle evangelia osvobozuje pouze Syn Boží. Podle svědectví církve od hříchu, smrti i ďábla.

Num.11,23-30: Většina starších byla pohromadě, když začali z Božího zmocnění prorokovat. Dva Izraelci zůstali ve stanu a prorokovali také, čímž „narušili řád.“ Ihned to oznámil jeden horlivec pomocníkovi Mojžíše Jozuovi, který požadoval „zásah.“ Zdálo se mu, že se ti ve stanu zachovali nepatřičně, nenastoupili v jedné řadě s ostatními.

Mojžíš ho však správně napomenul. Když to nevadilo Bohu, proč to vadí člověku? Odmítl Jozuův pokus omezovat svobodu člověka, který se ničím proti Bohu neprovinil.

Mar.9,38-40: Druhý případ je jako „přes kopírák.“ Apoštol Jan ve své mladé horlivosti žádal po Pánu Ježíši souhlas s počínáním apoštolů, kdy bránili neznámému věřícímu ve „vymítání démonů.“ Co vadilo apoštolům? Že neměl „povolení“, nepatřil oficiálně k nim, jakým právem je tedy napodoboval? I v tomto případě pokus o diktát neprošel a svoboda byla zachráněna.

Ještě za života apoštolů se objevili mezi věřícími lidé, kteří se pokusili „slídit po svobodě“ – Gal.2,4 – a měli v plánu zotročit křesťany.

Jiní se zase pokusili narušit svobodu křesťanů diktátem peněz jako Šimon kouzelník – Sk.8,18-24, nebo diktátem moci jako Diotrefés z III.Jan 9-10, který byl jakýmsi „prototypem budoucích biskupů“, snažících se kumulovat všechnu moc nad věřícími do svých rukou. Žel, to se jim nakonec podařilo! Církevní hodnostáři se chovali podobně, jak to vyjádřil Antonín Zápotocký: „Naše ideologie má větší hodnotu než lidský život.“

Za prvního popraveného heretika lze považovat španělského mnicha Priscilliana ze španělské Avily, kterého nechal na formální žádost dvou biskupů popravit císař Magnus Maximus v roce 385

Hereze

Nevím, jaká byla poslední slova zmíněného mnicha, ale Dr.Michel Servet a Mistr Jan Hus poroučeli své duše Ježíši Kristu, než byli na návrh církevních vůdců zabiti. Vzývali jméno Ježíše Krista a zabili je „spoluvěřící.“ Proč? Protože uvěřili, že kde je Duch Pána, tam je svoboda a řekli nahlas co měli v srdci.

Biskupům nešlo na koncilech ani tak o pravdu jako o prosazení jejich názoru. Ve své pýše rozhodovali o věčném životě druhých. Byl Ariův názor takovým nebezpečím pro církev, že z něho církev učinila téměř největšího nepřítele církve? Jaký je v tom rozdíl, zda byl před věky Syn Boží „zplozen“ nebo „stvořen“? Je snad proto menším Bohem, byl-li „stvořen“?

Iz.43,10: „Přede mnou nebyl vytvořen, zformován Bůh…“. Není to náznak něčeho jiného, než „plození“?

A kdo z lidí „bezpečně zná“, jaký je v tom rozdíl? Nikdo přece u jeho zrodu nebyl! Nemůže snad Otec učinit z kteréhokoli anděla pro lidi největší autoritu? Neučinil snad JHVH Mojžíše Bohem pro faraona a jeho bratra Arona? Nebyli snad dva andělé před zničením Sodomy a Gomory nejvyšší autoritou pro Lota a jeho rodinu?

Hlavním kritériem pro první křesťany bylo vyznání, že Ježíš z Nazaretu byl Mesiáš. Kdo to vyznal a životem doložil, byl veden Božím Duchem a tím i spasen. Nebyl dál „zkoušen“, co si myslí o tom či onom. Arius měl svědectví, že žil řádným životem. Nebylo co mu vytknout.

Hereze

I.Kor.1,2: „Církvi Boží…posvěceným v Kristu Ježíši…spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromáždění kdekoli jinde či u nás.“

Vzývání jména Ježíše Krista bylo všudypřítomným charakteristickým rysem prvních křesťanů. Většině odsouzených „heretiků“ to stejně nepomohlo.

Několik pokusů o vysvětlení trojiční nauky


1) Dr.Robert D.Luginbill

Dr.Robert D.Luginbill provozuje internetovou stránku ICHTYS, na které zveřejňuje své poznání. Vyučuje klasické a moderní jazyky na univerzitě v Louisville ve státě Kentucky. Ukázky jsou z jeho díla o trojici:

Že Otec je Bohem, dokládá mimo jiné veršem ze Zj.1,8. Bratru doktorovi zřejmě uniklo, že Otec, jako zdroj všeho života a božství, nepodléhá jako jediný času. Je proto zřejmé, že verš ze Zjevení se netýká Otce, ale jedině Syna Ježíše Krista.

Další verš, dokazující, že Otec je Bohem, je prý z Deut.4,35. Dnes už naprostá většina písmáků ví, že Hospodin, JHVH, je Ježíš Kristus, ne Otec. Jak může bratr doktor vyučovat teologii, když tato základní pravda je mu neznámá?

Mezi hereze prý patří učení o podřízenosti, z čehož plyne, že celý Nový zákon je jedna velká hereze, poněvadž vypovídá o podřízenosti Syna Otci.

V části B: Trojice v Bibli, čteme:

a) všichni tři členové trojice jsou božské osoby b) všichni jsou samostatné osoby c) všichni jsou souvěčné a sobě rovné podstaty (esence) d) všichni tři sdílejí tutéž božskou esenci

Škoda, že se s tou „esenci“, alias podstatou, opakují zastánci trojice již 17 století, aniž by někdo řekl co tou podstatou míní! Zatím to jsou jen prázdná slova.

Otec – první osoba trojice

Znovu si plete Syna s Otcem citací veršů z Ex.3,14-15; 4,22 a Iz.46,9-10, neboť Starý zákon se zmiňuje o Otci velice málo. Jen Dan.7,13 naznačil přímo Otce.

Duch Boží prý přichází v podobě holubice. Je pošetilé tvrdit, jak se to tvrdí v církví téměř od počátku, že „třetí osoba trojice, Duch svatý sestoupil jako holubice“. Holubice byla pouze viditelným znamením pro Jana Křtitele, že Ježíš je Mesiáš. Tvrdit, že třetí božská osoba sestoupila v holubici, znamená ocitnout se v řecké mytologii, kde se bohové představovali jako různí živočichové.

Je přímo komické, jak si bratr doktor představuje stvoření:

a) Otec měl vůli, Syn ji vykonal za pomocí (administered) Moudrosti a moci Ducha b) Stvoření bylo: řízeno Otcem, provedeno Synem, zplnomocněno Duchem (empowered)

Takto primitivně si bratr doktor představuje Boha, který tvoří pouhým slovem. Tak, jak si představuje, to probíhá snad někde na stavbě!

Trojice je prý nejen přítomná ve Starém zákoně, ale dost jasně vylíčena v Novém zákoně. Jak moc jasně je to pro bratra doktora plyne z jeho výkladu podpůrného textu z II.Sam.23,2-3:„Duch JHVH skrze mne mluvil…Pravil Bůh Izraele, skála Izraele ke mně promluvila.“

To má být důkaz trojice ve Starém zákoně. Jak může učit klasické jazyky, když nerozumí zvláštnosti hebrejštiny, kdy jeden verš říká totéž jinými slovy.

Ve Starém zákoně je prý často nesnadné rozlišit Otce od Syna, čímž jen demonstruje své nepochopení celé Bible! Napsat, že k Mojžíšovi u hořícího keře hovořil Otec, je toho důkazem. Zmatek ve svém poznání umocnil větou, že „starší Izraele viděli Boha izraelského, jedli s ním, což ukazuje na společenství krve ve Večeři Páně.“

Svou neznalost Písma nahradil bratr doktor bujnou fantazií, když Gen.1,2 vykládá jako stav, do které se naše země dostala po satanově vzpouře! Vůbec nerespektuje Bibli, která učí, že země byla stvořena pro člověka, ne pro satana, coby duchovní bytost.

2) Barbara Finan: The Holy Spirit: An Issue in Theology


„Karl Rahner napsal, že mnozí z nás, navzdory našemu ortodoxnímu trojičnímu vyznání, jsme téměř unitaristé. Kdyby se trojiční nauka ukázala jako falešná, většina náboženské literatury by zůstala nezměněna.“

Otec posílá, ale nemůže být poslán. (tomu říká rovnost?)

Dar Ducha je také dar Ducha Ježíšova. Když říkáme, že poslání Syna a Ducha je vzájemně upravující, pak říkáme, že každý z nich je podmínkou s důsledkem tomu druhému. Není zkušenosti Ducha bez zkušenosti Krista. (tož jaký je potom rozdíl?)

McDonell: „Je-li Kristus „co“, pak je Duch „jak.“

Ekonomická trojice=Boží působení v dějinách; imanentní trojice=Boží vnitřní bytí;

Nemá-li poslání Ducha stejnou váhu jako poslání Syna, pak je to kolaps trojiční nauky.

Žít v Duchu znamená žít v Duchu Ježíšově.

Teologie Ducha svatého je teologií Ducha Ježíšova, poslaného Otcem.

(Sestra Finan, O.P. (Columbus) si dělá doktorát ze systematické teologie na univerzitě Marquette na téma: Rahnerova pneumatologie – z citátů plyne, že přibude další doktor teologie, který má v oblasti Ducha zmatky, které bude nepochybně šířit dál)

3) Výjimečný biskup - Hilary of Poitiers


V pojednání On the Trinity psal z 99% pouze o Otci a Synu.

Hilary pocházel ze vznešené a bohaté rodiny. Po přijetí evangelia dosáhl značného poznání a byl obyvateli Poitiers v roce 353 zvolen biskupem, ačkoli byl ženatý (celibát ještě tehdy neexistoval). Za svou oddanost pravdě byl poslán císařem Konstantinem do vyhnanství. Byl často obviňován z velké shovívavosti vůči ariánům. Papež Pius IX.(1846-1878) ho poctil titulem “Doktor univerzální církve.”
II.kniha


Všechno má svou existenci od Otce. Narozdíl od všeho ostatního je Otec samo-existenční, samostatný, nezávislý na nikom. Vyznávejme to se ztišením, neboť nám chybí slova. Jsem si vědom toho, že žádná slova nejsou vhodná pro popsání Božích atributů.

30. Někteří mají problém s třetí osobou Ducha svatého, který často označuje Otce nebo Syna. To však nemusí být problém, poněvadž Otec i Syn jsou Duch a jsou svatí.

(to je popření trojiční nauky, že jsou si tři rovní, spoluvěční)
III.kniha


1. Lidská mysl nechápe, že „Syn je v Otci a Otec v Synu“ – Jan 14,11.

(zde Hilary zřejmě neprostudoval Jan15,4 a 17,21-23)

Otec je v Synu, neboť Syn je z něho; Syn je v Otci, protože Otec je jeho zdrojem (Origin).

(takové správné pojetí je popření církevní trojiční nauky, tj.Athanasiova kréda)
IV.kniha


Slova apoštola Pavla z I.Kor.8,6, že máme „Boha Otce, z něhož je všechno, a Pána Ježíše, pro něhož je všechno“, jsou přesným a kompletním vyznáním o Bohu.

(takovou biblickou pravdu vyslovil málokterý „Doktor“)
V.kniha


Syn se zjevil Mojžíšovi u hořícího keře jako anděl JHVH
VIII.kniha


Je v nás Duch Boží, který je zároveň Duchem Kristovým. Co je Božího, to je také Kristovo, protože Kristus je Bůh a je Duchem Božím. K vyjadřování tajemství víry bychom měli používat pouze slova apoštolů. Neboť je pouze jeden Bůh a jeden Pán.

(znovu ojedinělé popsání biblické pravdy, za níž byli jiní vylučování z církve)
IX. kniha


Otec je větší tím, že je Dárce. Syn jako příjemce není menší, neboť jsou jedno. Otec je evidentně větší, neboť učinil (makes) Syna takového, jakým je sám. Syn je Bohem ve slávě svého Otce.

Napsat tato slova v jeho době byla velkou odvahou. Hilary of Poitiers a jeho práce On the Trinity k přečtení v angličtině.


Pokračování zde