Trojiční nauka

31. 03. 2009 18:06:08
„Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.“ (II.Petr.3,18) Pojem teologie nepochází z křesťanského náboženství, ale ze starověké řecké kultury. Nejstarší užití slova nacházíme v Platónově Ústavě (379a).
Teologie je pokus o sdělení srozumitelných vět o Bohu. Bůh je pro náš popis nekonečný, ne nějakým článkem ve velkém systému.

Teologie se snaží přeskočit dva nekonečně vzdálené mosty, protože lidská mysl je konečná a Bůh nekonečný. Nikdy nemůžeme vytvořit správný koncept Boha. Chybí nám slova a můžeme se vyjadřovat o Bohu jen velmi nepřesně. Teologové nemohou popsat Boha tak, jak přírodovědci přírodu. Mohou jen přeložit do běžného jazyka zásadní principy náboženství.

Proč asi teologové hlásají, že trojiční nauka je tak zásadní, když Písmo vede křesťany k ústřední postavě celé Bible – k Ježíši Kristu?

Snad se bojí chvíle, kdyby se přišlo na to, že celá nauka je nebiblická a oni se tou naukou živili po staletí? Teologové často už necitují Bibli, ale sami sebe, své kolegy. Izrael nebyl národ filozofů, v Izraeli neexistovala filozofická spekulace. Izraelská duchovní zkušenost byla velmi konkrétní.

„Bude-li mně Bůh chránit, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání...bude JHVH mým Bohem.“ Takový slib učinil Jákob, praotec Izraele v Gen.28,20. „Podstata Boží“ mu byla k ničemu. Katolická církev zakázala číst Bibli prostým lidem. Jen kněží mohli číst Bibli.

V principu hesla sola Scriptura je, že Bible stojí nad konečnou autoritou církve a tradice. Kolik trinitaristů mezi námi (katolíků nebo protestantů) by došlo k závěru, že existuje Bůh v trojici spolurovných, souvěčných osob, aniž by to slyšel od církevních učitelů? Vsadil bych se, že nikdo!“

J.N.D.Kelly (anglikánský duchovní): “Při debatách s ariány Athanasius prohlásil: “Mou doktrínu jsem přijal metodou od otce k otci. Byl přesvědčen, že jen ti rozumí Bibli, kdo přijali církevní učení. I když by bylo dost důkazů z Písem, tradice mu je nejjistějším vodítkem. (Early Christian Doctrines, San Francisco: HarperCollins, revised edition, 1978, 45, 47-48)

Papež Leo I. (461): „Není dovoleno odchýlit se byť jediným slovem od evangelijní a apoštolské doktríny ani smýšlet o Písmu jinak, než apoštolé a otcové učili.“

V 7.století byla Keltská církev papežem exkomunikována za odmítání trinitární křestní formule. Jaroslav Pelikán, luterský historik: „Před-nikajská církev neznala sola skriptura, ani žádné jiné sola. Na území barbarských kmenů nemohla církev předkládat Písmo , jen tradici, vyjádřenou v krédu.“

O trojici se hodně hovořilo koncem 90.let 20.století. Dokument Rady pro jednotu křesťanů (1998) tvrdí, že předně sám Otec je zdrojem božství, teprve potom Syn, poněvadž „nejsou dva samostatné zdroje Ducha svatého“.

Ani závěr německého Zemského synodu z roku 1980, ani s ním související témata netematizovali trojiční učení. Pouze sdělovaly, že jediný Bůh Izraele je Otec Pána Ježíše. Na sympoziu 10 let rýnského synodního dokumentu „K obnovení vztahu křesťanů a židů“ v roce 1990 v Mühlheimu prohlásil v roce 1996 zesnulý Peter Beier, že „celá tradiční dogmatika by se měla přehodnotit.“ Nebude na škodu se o to alespoň pokusit.

I.


a) Dan.7,13: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu.“ Písmo zná pouze vztah Otce a Syna, nikoho třetího!

Žalm 51,11: „Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.“ Kdyby byl Duch svatý samostatnou „třetí osobou“, mohl by přece David říci: „Duchu svatý, neopouštěj mne“.

Teologové psali obsáhlá, několika svazková díla o „trojici“, zatímco Pán Ježíš to vysvětlil velice jednoduše: „Já a Otec jsme jedno.“ (ne tři jsou jedno) – Jan 10,30. Luk.11,13: „...čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!" Duch svatý nemůže být třetí osobou, neboť z toho plyne, že nemá svou vůli a je pouze „vyslán“, „vylit“ apod. někým dalším.

Fil.1,19: „Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista.“ Kdyby byl Duch svatý „třetí božskou osobou “, proč by byl neustále ztotožňován s Pánem Ježíšem? Katolická encyklopedie: „Slovo „trias“ bylo poprvé použito Theofilem z Antiochie okolo roku 180 a bylo přeloženo do latiny jako „trinitas“ Tertulliánem, ačkoli není prokázáno, že by Tertullián trojici učil.

Hans Küng: „Nicejský koncil zatáhl křesťanství do nepředstavitelných teologických zmatků s trvalými komplikacemi v církevní politice. Vytvořil rozštěpení a podnítil pronásledování v dějinách církve. Křesťanství se tím změnilo z pronásledované menšiny ve většinu, která pronásledovala druhé.“ Spisovatel Robert A.Heinlein vtipně napsal : „Kdokoli vyznává trojici a tvrdí, že je monoteistou, pak už může věřit v cokoli.“

The Holy Spirit: An Issue in Theology


„upotassein” znamená podřídit, podrobit si, být podřízen, poslouchat. Řecký výraz je použit jak u Luk.2,51, že Ježíš byl podřízen rodičům, tak I v I.Kor.15,28, že se na konci I Syn podřídí Otci. Podle I.Petr.2,18 se “mají služebníci podřizovat I zlým pánům...”

Řehořovi z Nyssy byl Otec vyšší než Syn a Syn podřízený Otci.

Petr Abélard: „Toto učení o Trojici bylo plně zjeveno Kristem, ale už předtím naznačeno Starým Zákonem, ale ještě více v řecké filosofii v Platónově Timáiovi a u novoplatóniků.“ (čteme v pojednání o jeho názorech) Abélardovy teologické názory

Kalvín měl k trojiční tradici rezervované stanovisko. Niceum není psáno v biblických pojmech, nýbrž v řeckých pojmech filosofických.

Katolický slovník:

„Jak St. tak i N.zákon hovoří o Duchu jako Boží energii a moci v srdci člověka.“ (str.810)

Nová katolická encyklopedie:

„Starý zákon nevnímá Ducha jako osobu... Boží Duch je jednoduše Boží moc. Nový zákon pojímá Ducha jako „něco“, ne jako „někoho“: je paralela mezi Duchem a Boží mocí.“(sv.13)

Katolická encyklopedie:

„Nikde ve Starém zákoně nenajdeme jasnou indikací o „třetí osobě“. (sv.15)

Katolický teolog Fortman: „Židé nikdy nepovažovali Ducha za osobu a není to ani ve Starém zákoně. Duch svatý je běžně chápán v Novém zákoně jako Boží moc a síla.“

Holy Spirit


b) Trojice ve světle 15.kapitoly Janova evangelia

Jan 15,1: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.“ Není snad jiné místo v Písmu, které by více „obnažilo“ nemoudrost trojiční nauky. Kde bychom v tomto podobenství „hledali třetí osobu“. Je pouze jediná možnost. Podstatu Ducha svatého pomůže pochopit míza, coby životodárná síla, proudící z kmene do ratolesti. Bůh Otec není „v přímém kontaktu“ s věřícími. Ratolesti čerpají život-Ducha ze Syna, který sestoupil z nebe.

„Zůstaňte ve mně a já ve vás“, řekl Pán Ježíš. Tento vztah se nese celým Novým zákonem. Syn Boží je slovem-semenem, kořenem i kmenem, je zdrojem v š e h o, co věřící potřebují. Je počátek i konec a „vede naší víru od počátku až do cíle“ (Žid.12,2).

„Vy jste tělo Kristovo“, napsal apoštol Pavel do Korintu (12,27). Pán Ježíš je Hlavou Církve a pochopitelně Církev má také Kristova Ducha. Tělo nemůže mít „cizího Ducha“, Ducha někoho „třetího“. Novozákonní Boží lid je pokřtěn v Krista a napojen Jeho Duchem stejně, jako byli napojeni z Krista Izraelité (I.Kor.10,1-4). To je biblický monoteismus: stejný Bůh (JHVH) vedl lid Staré smlouvy a tentýž Bůh vede i lid Nové smlouvy. Izrael i Církev vede stejný Bůh „Já JSEM“. Jestliže „pijeme Ducha“ Kristova, pak to nemůže být Duch někoho třetího. Je paradoxní, je vše, co napsal apoštol Jan, hovoří pouze o jednotě Otce a Syna, což plně potvrzují dopisy apoštola Pavla. A přece se autoři i obhájci trojiční nauky dovolávají téhož Janova evangelia.

Nestoriáni učili přesně podle Písem, že Duch nevychází ze Syna a koncil v Efezu je odsoudil.

II. Okolnosti, které vedly k trojiční nauce


Církev se odklání od Písma

a) Odklon od Písma začal pozvolna. Pán církve ustanovil pro každý křesťanský sbor starších sboru a diakony. Jestliže se ještě za života apoštola Jana pokoušel Diotrefés „strhnout moc“ na svou stranu a vládnout věřícím jako diktátor, tím více se taková touha po moci rozbujela po smrti posledního apoštola (III.Jan 9.verš).

Z kolektivního vedení starších se záhy vytvořil kult „biskupa.“ Jestliže čteme v Přísloví 11,14, že „v množství rádců je záchrana“, pak má tento kolektivní princip velkou důležitost v životě sborů. Samozřejmě, že se může mýlit i kolektivní vedení, ale je to méně pravděpodobné, než v případě odevzdání moci do rukou jednotlivce.

Mladá církev se neubránila před moci chtivými jedinci. Samovláda se tak rychle „vžila“, že už Ignác z Antiochie (asi 50-117) propadl této touze po moci. V dopise do Smyrny napsal: „Bez biskupa se nesmí křtít ani slavit památka Večeře Páně. Kdo něco dělá bez biskupa, slouží ďáblovi.“ (Smyrna 8.2) A bylo vymalováno. Ke konci 2.století církev zcela nesmyslně vytvořila funkci kněze po vzoru Starého zákona a povýšila kněze nad prosté věřící. Na setkáních starších sborů ustanovil „předseda“ setkání, z něhož se stal permanentní předseda. Nechal si říkat „biskup“ a odlišoval se od jiných sobě rovných. Přitom starší a biskup jsou tituly stejného významu.

Někdy bylo území biskupa, „diecéze“, tak rozsáhlé, že ho nemohl spravovat jeden biskup. Přibral k sobě jiné biskupy a nechal si říkat „zemský biskup.“ Pravidelná setkání starších, konference, byla nazvána v řečtině „synoda“ a v latině „koncil“. Předsedal jim biskup hlavního města a z jeho předsednictví se stal úřad, funkce. Biskupovi v takovém úřadě se začalo říkat „metropolita.“ Církevní vládcové velkých diecézí se nazývali „patriarchové“, což znamená „šéf-otec.“ Zpočátku byly patriarcháty v Římě, Alexandrii a v Antiochii, později přibyl Jeruzalém a Cařihrad. Čím větší město, tím větší byla moc biskupů. Biskupové Jeruzaléma, Antiochie, Alexandrie, Říma a Cařihradu se začali nazývat „patriarchové.“ Římský patriarcha si přes zákaz Pána Ježíše začal říkat „papa“, otec, z čehož pak vznikl titul papež. Nikoho pak nepřekvapilo, že mezi patriarchy nastal boj o moc.

V roce 558 si cařihradský patriarcha Jan Faster přisvojil titul „Univerzální biskup církve.“ Byzantský císař Fokas mu tento titul v roce 606 odňal a dal ho římskému papeži Bonifáci III. Od toho data rostlo sebevědomí katolické církve spolu se stále větší organizací. Papežové se vžívali do postavení „krále králů.“

Když církev nerespektovala Písmo v takových nepodstatných věcech jako je organizace sborů, kde je záruka, že bude Písmo respektovat ve svých naukách? „Prvních 15 biskupů v Jeruzalémě byli obřezaní židé, kteří se snažili sloučit Tóru s Kristovým učením. Věřící Židé, kteří položili základy prvotní církve, byli nazváni „Nazarény“. Po zboření Jeruzaléma odešli do Pelly za Jordánem, kde žili přes 60 let v osamocení a zapomnění.

Jméno „Nazaréni“ bylo čestné. Pro jejich chudobu jim také říkali „ebionité“, hebrejsky „chudí.“

Progress Of The Christian Religion


b) Trojici propagovali na filosofických a křesťanských školách v Alexandrii. Jejich touha po kuriozitách je vedla k odhalování tajemství onoho světa. Pýcha profesorů a jejich žáků byla uspokojena „vědou slov“.

Athanasius (296-373) byl hlavním propagátorem trojiční nauky. Proti Ariusovi argumentoval zejména církevní tradicí, ne Písmem. Neuznával jinou možnost výkladu textu Písma, než jakou podávala katolická církev.

Hájil pouze to, co se naučil v církevní škole. Nebyl teologem ani myslitelem. Pouze předával církevní tradici. Navíc neměl. Při obraně Nikajské definice Athanasius napsal: „Napsané krédo koncilů je vírou katolické církve, takto ji vyznali otcové při odsouzení ariánské hereze.“ (Defense of the Nicene Definition, IV. str.168)

Athanasius se přiznal, že „čím více přemýšlí, tím méně chápe, a čím více píše, tím méně nachází vhodná slova“. (Athanasius, sv.I., str.808)

Athanasius strávil svůj život bojem s arianismem, ale sám bránil přes 20 let sabelianismus Marcella z Ancyry v Galácii(336). Když byl přinucen se ho vzdát, odpověděl s úsměvem, že to byl jen nepodstatný omyl. Marcellus neuznával odlišnost mezi Otcem a Synem.

Charles W.Lowry, Trinity and christian devotion: „Athanasius nebyl žádný velký filosof nebo brilantní intelekt.“ (zformuloval trojiční.učení)

Biskup Hilary z Poitiers (300-368): „Je nebezpečné, když je tolik vyznání, kolik je mezi lidmi názorů, tolik doktrín kolik sklonů, tolik zdrojů rouhání kolik je chyb, poněvadž tvoříme kréda rozhodnutím a bráníme je pak také rozhodnutím koncilů.

„Homoousion“ bylo odmítnuto, pak opět přijato koncily. Každý měsíc tvoříme nová kréda k popsání neviditelného tajemství. Litujeme co jsme vykonali, bráníme ty co litovali, proklínáme ty, které jsme bránili a po nás zůstávají ruiny.“

(Hilarius ad Constantium, l.i.4,5)

Hilary tvrdil, že rozdíl mezi pravověrnými a heretiky je pouze ve slovech, ne v myšlenkách, a nabádal západní biskupy ke zdrženlivosti v odsuzování. Za svou shovívavost byl horlivými katolíky napadán. Církevní otcové nenapsali – „Bylo rozhodnuto“, ale psali – „Takto věří katolická církev.“ (De Synodis, IV. str.453)

Rozhodujícím faktorem u prosazení trojiční nauky byl apel na apoštolskou posloupnost a na tradici. To ariáni nemohli učinit. Biskup Arius se odvolával pouze na Písmo. Církevní tradice znamenala jedno: „Takto se věřilo vždy.“ Zda to odpovídalo Písmu, to byla už jiná věc.

Církevní otcové považovali tradici za „dostatečnou“, ale Písmákům to nestačí. Vědí z historie, že tradicí se dá vysvětlit mnoho nebiblického učení.

Když Nikajský koncil v roce 325 odsoudil arianismus, Cařihradský koncil z roku 381 byl svolán za účelem vyrovnání se s binitarismem (učení pouze o Otci a Synu), s tzv.”semi-arianismem”. Po přijetí trinitarismu binitaristé z církve odešli. Odmítli Ariovo učení, že byl Pán Ježíš stvořen, ale současně odmítli Nikajské vyznání, že byl soupodstatný s Otcem. Vyznávali jen podobnost, ale vždy podřízenost Syna Otci. (Pfandl Gerhard. The Doctrine of the Trinity Among Adventists, Biblical Research Institute Silver Spring, MD 6/99)


c) Čteme-li ve Starém zákoně o jednom Bohu, pak v Novém zákoně čteme o dvou, kteří jsou Bohem. Ti, kdo učí o trojici říkají, že jsou tři a že je to tajemství, které nelze pochopit. Avšak co nemůžeme pochopit, k tomu nemůžeme mít vztah. Ale Bůh chce nejen abychom Ho poznávali a rozuměli Mu, ale také abychom s ním měli vztah. Jedno je evidentní: jeden nejsou tři a tři není jeden. Nemusíme rozumět všemu o Bohu, ale to, čemu nerozumíme, není pro nás důležité.

Říká-li Bůh, že kromě Něho není již žádný jiný elohim, chce tím říci, že Mu není nikdo rovný. JHVH ve Starém zákoně je Ježíš Kristus.

V angličtině je Duch jako „on“, v latině je spiritus mužského rodu, v řečtině je pneuma rodu středního, hebrejsko-aramejsky zní ruach a je ženského rodu. Tou řečí mluvil Pán Ježíš.

Teofil z Antiochie okolo roku 180 poprvé psal o „Trojici Otce, Slova a Moudrosti“. (Ad.Autol.“, II, 15). Jeho „trias“ se běžně používalo ve filosofii.V latině se poprvé pojem objevil u Tertulliána (140-220) jako „trinitas“ („De pud.“ c.xxi), ale rozpracoval ho do trojiční nauky až Augustin (400), od něhož to bylo oficiálně převzato koncily.


d) „Církevní trojiční doktrína je vyšší matematikou teologů“, prohlásil Wolfhart Pannenberg (na univerzitě v Chicagu, 3.7.2001)

Dva z kapadockých otců, Basil a Řehoř z Nyssy připouštěli, že mluvit o Duchu svatém jako samostatném bytí v Bohu je nepřiměřené.

Ted Peters: “Není žádný důvod ke tvrzení, že jsou tři sobě rovní v přirozenosti.“

(prof.systematické teologie, luterán)

Clarendon: „Trojiční nauka je teologická konstrukce.“

Thomas F.Torrance, The christian doctrine of God, one being three persóna: „Trojice není součástí božského zjevení, je jen dedukcí..“

Gerard S.Sloyan, The three persons in one God: „Není sporu o tom, že se trojice ve Starém zákoně neobjevuje. Přišla pouze s osobou a zvěstí Pána Ježíše. Jahwe přijal jméno Duch – Jan 3,8 ; 4,24; „Duch Páně je často používán jako pojem pro samotného Pána Ježíše. Že by byl tento Duch zamýšlen jako mající samostatné bytí mimo Pána samého, to z Bible nevyplývá.“

Katolický web: „Duch svatý vychází z Otce a Syna, to znamená, že láska mezi Otcem a Synem je tak silná a velká, že z ní vychází další božská bytost, Duch svatý, který je láskou mezi Otcem a Synem.“

http://www.stjosef.at

Hans Küng: “Seriózní teolog nesmí myslet na odměnu víry nebo na zacementování církevního systému. Musí vždy a všude hledat celou pravdu”.

Karl Rahner: „Může se každá božská osoba stát člověkem?“, ptá se Rahner a odpovídá kategorickým „NE“, ačkoli si je vědom, že tradiční církevní odpověď je „ANO“. Rahnerova „absolutní identita“ má dnes mnoho stoupenců.

„Tradiční rozlišování mezi „ekonomickou“ a „imanentní“ trojicí je hlavní příčina trinitárního zmatku. O Bohu nevíme nic reálného, vše je jen domnělé. Nemůžeme vědět, zda je Bůh trojosobní. Mezi ekonomickou a imanentní trojicí je absolutní identita.“

„Trojiční dogna je absolutní tajemství, kterému nikdy neporozumíme“, píše Rahner.

Nevěří ve tři samostatné osoby trojice a jeho pojetí osoby je modalistické. Odsuzuje učení o třech samostatných osobách jako „falešnou koncepci tří bohů“.

Rahner patří mezi současné teology, kteří směřují k modalismu. „Jasnější není vždy pravdivější“, tvrdí a dodává, že „Bůh Otec nemůže s námi komunikovat přímo“. Jeho pojetí trojice je Tomáše Akvinského verze Hegelova evolucionismu.

(Karl Rahner (1904-1984), jeden z nejvlivnějších katolických teologů 20.st. byl dominantním teologem na II.Vatikánském koncilu a udával mu nový směr. Od roku 1962 nesměl Rahner publikovat bez předchozího povolení cenzury; zemřel 30.3.1984 ve věku 80 let)

John L. Murény: „Je všeobecně známo, že porozumění otázce Ducha svatého patří k nejslabšímu aspektu trojiční nauky. Pro teology zůstává oblast pneumatologie ochuzená. Existuje rozpor ohledně filioque a zmatky ohledně vztahu Ducha k Otci a Synu. Nutno vytvořit nauku, zabývající se Duchem svatým. Můžeme očekávat námitky, že Duch není třetí osobou, že Bůh musí být „dvou-osobní“.

Jak již napsal Jonathan Edwards: „Nikde nečteme o lásce Otce a Syna k Duch svatému, ani o lásce Ducha k Otci a k Synu. Nečteme ani o lásce Ducha ke svatým. Duch je vzájemná láska mezi svatými.“ Společný výklad je takový, že „láska Ducha“ je vzájemná láska mezi křesťany. Duch je dechem Boha, inspirující Písmo svaté (II.Tim.3,16) Otec a Syn symbolizují rodinu, Duch nikoli. Letniční Duch nad Církví je dechem Boží lásky v Kristu.

(John L. Murény, The General Councils of the Church) www.prca.org/prtj/apr2000.html#noteHF92) Příkaz ke křtu „ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého“ nemá nejstarší Markovo evangelium a podle židovského novozákoníka Pinchase Lapida problematický verš chybí v nejstarších rukopisech před Nikajským koncilem v roce 325.


e) Také mezi stoupenci trojiční nauky jsou různé názory, za které by byli ve 4.st.vyloučeni z církve:

1.2. Vnitřní uspořádání trojice

Bible zjevně rozlišuje mezi třemi osobami trojice a jejich rolemi ve vztahu ke stvoření a vykoupení. Syn je podřízen Otci a Duch svatý je v podřízeném vztahu k Otci a Synu. Vnitro-trojiční podřízenost ještě neupírá Synu jeho božství.

2.7. Duch svatý jako Duch Kristův.

"Duch svatý je ve St.i v N.zákoně popsán jako Duch Boží. Fakt, že je v N.z.popsán jako Duch Ježíšův (Sk.16,7), Duch Kristův (Řím.8,9; I.Petr.1,11), Duch Syna (Gal.4,6) a Duch Ježíše Krista (Fil.1,19), jen potvrzuje božství Pána Ježíše. Synonymum Ducha svatého s Duchem Božím a Kristovým je zejména v Řím.8,9."

(Zur Lehre der Zeugen Jehovas, http://www.bibelbund.de/ , pastor Noël Kachouh, 17.června 2006)


Východní syrská církev (asyrská), nestoriáni, perská církev uznává pouze první 2 koncily. Dnes mají asi 400 000 věřících v Íránu, Iráku a Sýrii a je téměř zázrak, že přetrvali dodnes.

Orientální církev nebo východní církev je obecný název pro církev, která se v 1. tisíciletí oddělila od zbytku křesťanství a neuznává závěry většiny prvních 7 ekumenických koncilů, tj. není ani katolická, ani pravoslavná, natož pak protestantská.


f) Podpora trojiční nauky zfalšováním textu

I.Jan 5,7: „...a ti tři jedno jsou.“ – tento text byl už jednomyslně prokázán, že k biblickému textu nepatří a byl do textu „dodán.“

Mat.28,19: „...křtěte je ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého.“ – Tento verš rovněž v nejstarších rukopisech chybí, ale podstatný je fakt, že tuto „trojiční křestní formuli“ apoštolé nepoužili ani jednou. To by mělo otevřít oči všem slušným a poctivým Písmákům. Apoštolé křtili pouze ve jméno Pána Ježíše!

Třetím případem je nepatrné, leč podstatné překroucení Písma Cařihradským koncilem z roku 381. Překroucení textu koncil doprovodil zcela nepravdivým, Písmem nepodloženým rozšířením Nikajského kréda:

„Věříme v Ducha svatého...který z Otce vychází...s Otcem a Synem je oslavován a uctíván.“ Pán Ježíš neřekl, že Duch svatý vychází „z“, nýbrž „od“ Otce a v Písmu není jediný příklad oslavování a uctívání Ducha svatého.

Jan z Damašku(675-749) použil v obhajobě ikon svérazný argument: „Nenajdeme v Písmu trojici, homousian nebo dvě Kristovy přirozenosti, a přesto považujeme tyto doktríny za pravdivé.“ (Colliersova Encyklopedie) Stejně argumentoval také Theodore the Studite (759-826)


g) „Církev považuje Písmo spolu s tradicí za nejvyšší pravidlo víry, a proto vyžaduje, aby celé církevní učení a náboženský život vycházely z psaného Božího slova. Podle II. vatikána má být Písmo podkladem a duší teologie. V r. 1713 odsoudil papež Klement XI. jansenistické tvrzení, že vždy a pro všechny je nutné poznat a zkoumat Písmo svaté. Církev si nepřála především v době Tridentského koncilu, aby všichni věřící bez rozdílu četli Bibli; pro laiky, kteří by četli Bibli v národním jazyku, bylo třeba zvláštního povolení. Index zakázaných knih z r. 1564 prohlašuje, že bez dovolení biskupa nebo inkvizice nesmí nikdo číst Bibli v národním jazyce. Později dochází k zpřísnění, že dovolení uděluje pouze Svatá stolice. V roce 1897 dochází k prudkému obratu. Lev XIII. ponechává pouze zákaz číst protestantské vydání Bible.“ (Výsledek?) „V rodinách velmi často SZ ani není a NZ je založen "někde v knihovně. Léta 1550 - 1650 po Tridentském koncilu byla zlatým věkem katolické exegeze.“

(Dominik Duka, biskup, Úvod do Písma sv. Starého zákona, Praha 1992)

Mat.22,29: „Mýlíte se, neznáte Písma...“

Nikdo, kdo si je jist svou pravdou, nemůže bránit ve čtení Bible, poněvadž její poznání bludy odhaluje.

Hermův pastýř: „Prosba smutného člověka totiž nikdy nemá tolik síly, aby se dostala před Boží oltář."

3. "Proč se prosba smutného člověka nedostane před Boží oltář?" "Poněvadž smutek se usadil v jeho srdci. A smutek smíšený s modlitbou nedovoluje, aby modlitba předstoupila před Boží oltář čistá. Jako víno smíšené s octem nemá pravou chuť, tak ani smutek a Duch Svatý neprosí o totéž.“ Je to úplný opak toho, co čteme v Písmu.

Žalm 51,19: „Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!” (Tertulián, který je autor Pastýře Hermova, podle Petera Browna, Tělo a společnost, 2000, nemohl znát Písmo!)


h) Za názor, že Syn je podřízen Otci, byli odsouzení mnozí věrní bratři. Dnes to učí i katolíci:

„Podřízenost v rámci Trojice: Písmo ukazuje, že Svatý Duch je podřízen Otci a Synu, Syn je podřízen Otci.“

The Blessed Trinity


Velké problémy dělají vyjádření otců, že před stvořením světa nebylo Slovo samostatnou osobou, odlišnou od Otce. (Justin (C. Tryphon., lxi), Tatian (Con. Graecos, v), Athenagoras (Legat., x), Theophilus (Ad Autol., II, x, 22); Hippolytus (Con. Noet., x); Tertullian ("Adv. Prax.", v-vii; "Adv. Hermogenem" xviii). Thus Theophilus writes (op. cit., n. 22):

Některá vyjádření Otců hovoří o stvoření Syna: Klement alex.(Strom.V,xiv;VI.vii), Justin Mučedník: „On je Synem pravého Boha, na druhém místě...“ Klement z Alexandrie: „Synu jsou podřízeni zástupy andělů. On věčné Slovo, je Otci podřízen." (Strom.7,2)

Tatian: „Pán vesmíru, důvod všeho bytí, byl před stvořením všeho s á m. Logos není jako Bůh bez počátku, ačkoli byl Bohem. Je zplozen Otcem přede všemi.“ (Orat, v)

Tertullian: „Přede vším byl Bůh sám. Byl jen se sebou.“ (Adv.Prax. kap.V) „Bůh Otec a Syn jsou dvě samostatné osoby.“ (kap.IV)

„Před stvořením Bůh existoval sám, jen s hmotou (matter)“. (Adv.Hermogenes, kap.VI) Origenes: „Uctíváme Otce pravdy a Jeho Syna, který je pravda a zatímco jsou dvě osoby, jsou jedno v myšlení, v harmonii a jednotě vůle. Takže kdo vidí Syna, vidí i Otce. Syn je odlesk slávy Otcovy a vyjádření Jeho osoby.“ (8.kniha, kap.12.)

Jan z Damašku: „Syn a Duch jsou dynamis Otcovy.“ (cf. "De recta sententia").

Jeroným: „Opravdovým vyznáním trojiční nauky je fakt, že ji nerozumíme.“(De mysterio Trinitatus recta confessio est ignoratio scientiae -- "Proem ad 1. xviii in Isai.").

Petavius, Dionysius - 1583–1652, francouzský jezuitský teolog obvinil z velkých omylů některé z církevních otců.

Abelardovo trojiční pojetí bylo sabelliánské.

The Blessed Trinity


ch) Při pokusech vysvětlit trojiční nauku dochází k trapným zmatkům. Např.na 11.koncilu v Toledu v roce 675, za přítomnosti pouhých 17 biskupů bylo přijato rozhodnutí:

- Ačkoli vyznáváme tři osoby, neříkáme tři substance, nýbrž jedna substance a tři osoby. (311 -528) - Takto jsou jedné přirozenosti, ne jako osoby. (531) - Věříme, že Syn nemůže být oddělen od Otce. (315 – 531) - Otec je věčný, bez zrození, Syn je věčný zrozením a Duch svatý vychází bez zrození s věčností. (316 – 532) Jednou tři osoby, pak zase osoby ne, Syn nemůže být oddělen od Otce a přitom Ho Otec poslal na svět pro spásu.

United Pentecostal Church International odpovídá 60 otázek na svých webových stránkách: 46: Bůh Otec a Duch svatý je jeden a tentýž Duch.


i) Proč církev potřebovala jinak smýšlející perzekuovat? Napovídá to IV.Lateránský koncil z roce1215:

kanon 3:„Majetek odsouzených laiků bude z a b a v e n...“

Církev nutila k proklínání všechny křesťany. Komu se ta zvrhlost příčila, měl být sám proklet.

II.koncil v Cařihradu z roku 553:

„Jestliže někdo neproklíná Aria, Eunomia, Makedonia, Apollinaria, Nestoria, Eutychea a Origena spolu s jejich bezbožnými spisy, a všechny další kacíře, již odsouzené katolickou a apoštolskou církví a výše uvedenými čtyřmi synody, a všechny ty, kteří bludy zastávali a zastávají, jako již zmínění kacíři, ať je p r o k l e t.“

THE ANATHEMAS OF THE SECOND COUNCIL OF CONSTANTINOPLE (553 AD)

III. Filosofické pojmy ve sporné nauce


a) prvním problémem bylo, jestli je Syn Boží s Otci stejný v podstatě, nebo jen podobný; “homoousios", řecky “stejné podstaty“; "homoiousios" , řecky “podobné podstaty“; „ousia“, řecky „podstata“ (latinsky substantia) a má stejný obsah jako „hypostasis“ ; Hypostasis je odvozeno od slovesa „hyfistamai“ a znamená vstupovat pod něco, stát pod něčím. V nefilosofické řeči se ho pak používalo nejčastěji pro označení usazeniny v tekutině nebo proces tohoto usazování (sedimentace). Dále označovalo úkryt (pod něčím), základnu (půdu pod nohama), východisko. Právě odtud se odvíjí přenesený význam tohoto pojmu - základ a odtud podstata (což je vlastně doslovný překlad). Někdy se tohoto slova používalo pro označení pozůstalosti a pak i majetku.

V křesťanské theologii se poměrně brzy a spíše samozřejmě hovoří o hypostasi Otce, Syna a Ducha. Když však této samozřejmosti využili ariáni k tomu, aby dokazovali, že Otec a Syn jako samostatné hypostase jsou od sebe odděleni (memerismenai hypostaseis ) a že není možné hovořit o společné podstatě (bytnosti), upadl v pravoslavné církvi pojem hypostasis v nemilost , podobně jako dříve pojem úsia kvůli monarchiánům. Na synodě v Sardiké roku 342 bylo učení o Božích hypostazích odsouzeno jako heretické a dlouho zavrhováno.

V křesťanství však získává hypostasis specifický význam - osoba. To řecká filosofie neznala. Homoousion, neboli soupodstatnost, bylo oblíbené slovo Platoniků. U Aristotela byly hvězdy vzájemně „homoousian“. Homoousion bylo mnohokrát učeno, zavrženo a opět učeno na mnohých synodách. Sám Athanasius byl 5x zavržen, 20let strávil v exilu nebo na útěku.

Boží hypostasis není v myšlení trojiční theologie možné myslet jako části celku, nýbrž v každé hypostasi je božství přítomno ve své plnosti. Hypostasis prý neznamená individuum, nýbrž osobu. Jak ovšem rozlišit individuum od osoby ví jen trojiční borci.

Doktrína o homoousion byla přijata a podepsána na Cařihradském koncilu v roce 381. Trojiční nauka pak byla autoritativně vyhlášena na Chalcedonském koncilu v roce 451. Žádná diskuse se již netolerovala a odmítnutí trojice bylo klasifikováno jako rouhání a trestáno od zmrzačení až po smrt. Církev si hrozbou teroru vynutila souhlas se svým nebiblickým vynálezem.

Do latiny se hypostasis překládá jako persona , které významově i etymologicky souvisí s řeckým prosópon. Jak prosópon, tak persona znamenalo původně maska. Snad proto dali Řekové při označování Boží osoby přednost hypostasi před prosópon, které připomíná herezi modalismu. (použito z internetu: Pavel Milko, Pravoslavná pneumatologie, 9.8.05)

IV. Trojiční nauka podmínkou vstupu do církve?


V mnoha církvích zcela jistě. Tomu odporoval známý křesťanský mučedník Watchman Nee: „Jestliže před vstupem někoho do sboru vymáháme od něho něco jiného než to, že ho Pán přijal, pak jsme sektou.“ (v knize Normální život církve) Světová rada církví nepřijme mezi sebe žádné křesťanské společenství, které trojiční nauku nevyznává. Tím si vynutila nedobrovolný souhlas.

Po celou historii církve se vždy vyskytovali křesťané, kteří trojiční nauku odmítali jako nebiblickou.

Podle The Nationmaster Encyclopedia v ní nevěřili ani Albigenští ani Bogomilové, kteří učili jen o Otci a Synu.

Jan 20,17: „Vstupuji ke svému Bohu...!“ Jak prosté vyjádření našeho Spasitele, kterým nedává žádnou šanci falešným učitelům o rovnosti „tří božských osob.“

„Ježíš Kristus je Jahwe Starého zákona.“ (Mitternachtsruf, 12/2002)

„Jahwe Starého zákona je Kristus Nového zákona“. (Herold, 12/2001)

Tyto věty jsou základním učením Bible. Veškeré dosavadní Boží zjevení se týkají pouze osoby Ježíše Krista:

„Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.“ – Žid.13,8. Kdo tomu místu Písma věří celým srdcem víc než lidem, pak porozumí, že takový Bůh má dostatek moci, aby nejen převedl dějinami svůj lid izraelský, ale také spolu s ním i církev, kterou s tímto lidem navždy spojil.

Kdo pak věří celým srdcem nejen textu z Žid.13,8, ale také z Jan 20,17, pak porozuměl, že vzkříšený Bůh – Ježíš Kristus vstoupil ke svému Bohu Otci. Ti d v a jsou jedno a nepotřebují už „třetího.“

Rabín Yechiel Eckstein: „Aby Žid věřil na Trojici, to je nemožné.“ (Neues Leben, 2/2002)

Raniero Cantalamessa: „Jméno má i třetí osoba Nejsvětější Trojice, třebaže velmi zvláštní, jak uvidíme. Jmenuje se Duch. Skutečným jménem Ducha, pod nímž jej poznali první adresáti zjevení, je ruach . Co slovo ruach znamená v hebrejštině? Jeho původním významem je atmosférický prostor mezi nebem a zemí, který může být klidný nebo rozbouřený. Prostor otevřený jako step, kde si snadno všimneme každého závanu. V širším smyslu pak znamená "životní prostor", v němž se člověk pohybuje a dýchá.

Ruach znamená dvě úzce spjaté věci: vítr a dech. To platí i o řeckém výrazu pneuma a latinském spiritus . Příbuzný význam zůstal zachován i v italštině (spirito - duch spirare - vanout, vydechnout) a konečně i v anglosaských jazycích (německé Geist i anglické Ghost pocházejí ze společného slovního základu gast - dech).

Na počátku knihy Geneze se hovoří o "Božím Duchu", který se vznášel nad vodami (srov. Gn 1,2). Zde se význam Duch a vítr natolik překrývají, že moderní překladatelé často nevědí, zda jej překládat výrazem "Boží Duch", "Boží vítr" nebo "mocný vichr", a tak se jednou přiklánějí k tomu, podruhé k onomu.

Na jednom místě v Bibli najdeme pohromadě všechny tři významy slova ruach, jimiž jsme se doposud zabývali: vítr, závan čili dech i Duch svatý. Je to v 37. kapitole knihy Ezechiel v proroctví nad suchými kostmi. Symbol a skutečnost se navzájem prolínají a stýkají. "Nebyl v nich duch", neboli dech, život. "Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj!" Neboli přijď, větře, ze všech světových stran a zaduj. "Vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy." Dosud jsme se věnovali symbolu. Podívejme se tedy na duchovní realitu: "Já do vás uvedu ducha a oživnete." Duch je zde již označením Božího Ducha, Ducha svatého. A život, o němž je řeč, zdaleka není jen tělesný. "Přijď, Duchu!" To je prvotní epikleze, z níž se rodí vzývání Ducha svatého v našem chvalozpěvu Veni creator Spiritus i v letniční sekvenci Veni sancte Spiritus . Je to první a jediná modlitba zaznamenaná v Bibli, jež se obrací přímo k Duchu, jediná přejatá církví a používaná po staletí. Je to Maranatha Ducha, ekvivalent onoho, "Přijď, Pane!", jímž se prvotní křesťané obraceli ke Kristu.“

Zde se i charismatický osobní kazatel posledních dvou papežů Raniero Cantalamessa „sekl.“ Nevšiml si, že mnou zdůrazněna věta není modlitba, jak se mylně domnívá, ale výrok JHVH. Jistě se všichni shodneme, že Bůh Izraele se nepotřebuje modlit. Přečtěme ještě jednou pozorně oba verše: Ez.37,6: „Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin." (stejný postup jako v Gen.2,7)

Ez.37,9: „Tu mi řekl: "Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!"

„Duch svatý nemůže být dán člověkem, ani papežem ani biskupem, protože žádný člověk nevlastní Ducha svatého,“ dodal na jiném místě bratr Raniero. Ani tady si bratr Raniero snad nevšiml, že vzkládáním rukou apoštola Pavla se „Duch svatý dával.“ (Sk.8,18)

Pokračování zde

Autor: Karel Orlík | úterý 31.3.2009 18:06 | karma článku: 9.77 | přečteno: 1134x

Další články blogera

Karel Orlík

Odešel další mně známý bloger

Časně ráno v neděli podlehl v olomoucké nemocnici těžké nemoci známý náboženský bloger Mgr., ThLic. Karel Sýkora.

28.11.2022 v 15:45 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 783 | Diskuse

Karel Orlík

Dvě konference pokrytců s nulovým výsledkem

Ve dnech 6. -15. července 1938 se uskutečnila konference, na kterou by svět nejraději zapomněl. Konference v Evianu byla pro židovský národ nejvýznamnější konferencí v historii.

6.7.2022 v 7:05 | Karma článku: 17.69 | Přečteno: 432 | Diskuse

Karel Orlík

Když si církev osvojí jazyk nepřátel Izraele

„Druhého spatřil Jan (Křtitel) Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle beránek Boží, který snímá hřích světa.“ (Bible, evangelium Janovo 1,29) „...šelma vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak." (Zj.13,11)

5.7.2022 v 11:30 | Karma článku: 12.02 | Přečteno: 314 | Diskuse

Karel Orlík

„Zachránit planetu“, nebo svůj vlastní život?

„Jaký prospěch bude mít člověk, získá.li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá svůj život zpět?“ (Bible, Matouš 16, 26)

30.6.2022 v 6:54 | Karma článku: 15.50 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.20 | Přečteno: 329 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 507 | Diskuse
Počet článků 288 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1089

Zajímám se o dění okolo nás

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...