1) Nenávist k pravému Bohu – všechny tři systémy měly v programu likvidaci křesťanství a judaimu a vytvořily si své vlastní pseudo-náboženství. V křesťanství a judaismu viděly svého úhlavního nepřítele a protivníka. Svobodou svědomí a mravními zásadami tyto systémy pohrdají. Svou politiku chtějí ostatním vnutit i násilím. Proto onen m u s.
2) Hra na bohy - po odmítnutí pravého Boha si čelní představitelé těchto systému sami hráli na bohy. Zpití dosaženou mocí začali rozhodovat o životě a smrti svých „poddaných.“ Někoho zabili okamžitě, jiné odsoudili k pomalému umírání.
3) Dělení kořisti – zabavování majetku ideologickým odpůrcům patřilo k běžným praktikám. Přisluhovači těchto systému byli za svou loajalitu odměňováni podílem na loupeži. Korán dokonce určuje přesné procento, kolik si mohou loupeživí souvěrci přivlastnit.
4) Misijní horlivost – všechny tři totalitní systémy chtěli svůj systém rozšířit do celého světa. Čím více podrobených, tím větší moc a větší kořist. Představitelé systémů si namlouvali, že svým poddaným přinášejí „spásu“.
5) Nízké pudy měly zelenou – „čím víc jsem zlej, tím líp jsem placenej“, zpívá známý písničkář. Většinou se k těmto ideologiím přidávali lidé nejpodlejších charakterů. Míra vzdělání nehrála roli.
Proč o tom píšu? Představitelé svobodných zemí zneklidňuje úspěch džihádistů, vyznavačů islámu, kteří svou brutalitou šokují i některé islámské země. O nové zabijáky nemá brutální islámská organizace Islámský stát nouzi. Hlásí se k ní stále více mladých lidí z USA, Evropy i z arabských zemí. Domnívám se, že částečnou odpovědí může být všech výše zmíněných 5 podob. Možnost beztrestně zabíjet, znásilňovat a loupit je pro podlé charaktery lákavá.
Už v jednom ze základních civilizačních kodexů, v Desateru, je zmíněná n e n á v i s t ke Stvořiteli. Je zcela pochopitelné, že terčem nenávisti se automaticky stávají všichni, kteří se k tomu Stvořiteli hlásí. Proto ta nenávist k židům a křesťanům. Popírači Stvořitele, liberálové všech odstínů, si s ochotou džihádistů zemřít pro islámské božstvo neví rady. Jestliže jsem při popisu podob použil minulý čas, ještě neznamená, že se to na některých místech naší planety neděje i v současnosti. Stoupenci nacismus a komunismus dnes neplní přední stránky deníků, na rozdíl od vyznavačů islámu.