Drzost komisařky OSN a islámské divadlo se smrtí

Organizace spojených národů měla být zárukou míru a bezpečnosti ve světě. Žel, už dávno tomu tak není. Je poznamenaná tím, že má mnoho islámských členských států. Islám svět nespojuje, ale rozděluje svět na území míru, kam prý patří všechny islámské země, přestože se tam muslimové vraždí navzájem, a na území války, kde usilují vyznavači islámu i násilím vnutit tamním obyvatelům své náboženství.

Islámskými zeměmi zaneřáděná OSN nedává právu a pravdě moc šancí. Celý civilizovaný svět byl svědkem odpalování stovek raket islámským teroristickým režimem v Gaze na území Izraele. Životy milionů Izraelců byly v ohrožení. Co udělala paní komisařka Pillayová z Rady OSN pro lidská práva ku prospěchu izraelských civilistů? Dala podnět k vyšetřování zločinu Hamásu? Není mi známo! Začala být aktivní až po izraelské obranné operaci, jako vždy. A nyní požaduje vyšetření, zda se Izrael nedopustil válečných zločinů v Gaze. Je rozrušena počtem obětí v Gaze. Ale Hamás je v klidu. Jeho vedení dál zneužívá obyvatele Gazy ve prospěch své ďábelské propagandy. Už dvakrát objevili pracovníci UNRWA rakety ve školách a předali je do rukou islámských teroristů. Zde je nutno zdůraznit zásadní rozdíl v přístupu k fenoménu smrti.
V předislámské Arábii si muži zpestřovali nudný život na poušti občasnými střety mezi kmeny. Umřít doma bylo pro Araby ponížení, dávali přednost smrti „na koni.“ Mohamed přijal od tamních křesťanů nebiblickou nauku, že duše člověka je nesmrtelná a „mrtví jdou po smrti do nebe.“ Biblická nauka, že smrt je nepřítel, byla deformována. Je přirozené, že se člověk bolesti a smrti vyhýbá. Jde-li člověk po smrti „do nebe“, pak už nemůže být smrt nepřítelem, ale raději toužebným očekáváním. Tuto ideu zapracoval Mohamed a jeho nástupci do ideologie islámu. „Padlí pro Alláha jsou živí, ne mrtví“, učí korán (2:155). Proto se islám v 7. století tak rychle rozšířil. Jeho bojovníci se nebáli smrti. Uvěřili lži, že se nemusí smrti obávat, že je to jen „vstupenka do ráje, kde je čekají okatá děvčata.“  
Islámskou nauku na rozdělení světa berou muslimové doslovně a podle toho to také ve světě vypadá. Muslimští teroristé zabíjejí v Nigérii, Súdánu, Libyi, Egyptě, Somálsku, Jemenu, Sýrii, Iráku, Afghánistánu, Pákistánu, Číně i Indonésii. Měli by mít nějaké špatné svědomí? Podle jejich učitelů ne:  
Ibn Ishaq 489: „My, muslimové, jsme lidé, kteří věří, že  n e n í  hanba z a b í j e t“.
Tabari IX:69: „Z a b í j e n í  nevěřících je pro nás  m a l i č k o s t“.
Ve školách UNRWA v Gaze se za peníze západních daňových poplatníků vštěpuje do dětí hanebné učení, že „mučedník jde přímo do ráje.“ Zpitomělé děti pak opakují, že se chtějí stát mučedníky. Na letních táborech vyučují „učitelky“ se zakrytým obličejem, jako teroristé, školní děti, že se jednou vrátí s mocí a slávou do izraelských měst, odkud odešli jejich předkové v roce 1948. „S Alláhovou pomocí povedeme válku. Se vzděláním a džihádem se vrátíme. Ve škole se učíme, že musíme osvobodit Palestinu“, tvrdila na videu žákyně. „Nabízíme sebevražedné bombardéry“, učí arabské děti v Gaze jejich učitelka, „Palestina je arabská země, od Jordánu až k moři.“
První organizací OSN pro uprchlíky byla UNHCR. Její první vysoký komisař Heuven Goedhart tvrdil: „Status uprchlíka by neměl být poskytován ani o den déle, než je absolutně nutné.“ Pak OSN založila druhou, UNRWA, speciálně pro Araby z Palestiny. 30 000 zaměstnanců OSN supluje základní povinnosti Arabů v Gaze. Poslušně plní vůli Hamásu a musí to být pro ně lukrativní zaměstnání. Občas teroristé z Hamásu sklady UNRWA vykradou. Za peníze Západu pečuje o Araby na Blízkém východě tak dobře, že z původních 750 000 uprchlíků jich je dnes 5 milionů.
 (http://www.jewishpress.com/uncategorized/video-camp-jihad/2013/08/05)