Betlémská událost – jeden z mimořádných zázraků v dějinách

Po mimořádném zpomalení zemského oběhu okolo slunce (Jozue 10, 12-14) a uzdravení slepého od narození (evangelium Janovo 9,32) je narození Pána Ježíše židovské panně Miriam třetím mimořádným činem suverénního Boha v dějinách.

Z dnešního pohledu se nám to může jevit tak, jakoby Bůh Izraele zkoušel víru praotců židovského národa. První z praotců, Abraham, měl neplodnou manželku Sáru a vytoužený syn-dědic se mu narodil v 99. roku jeho života. Druhému z praotců, Izákovi, se narodila z Rebeky dvojčata po dvacetiletém modlitebním úsilí. Také třetí z praotců, Jákob, měl svou milovanou ženu Ráchel dlouho neplodnou.

Podle proroka Izajáše 7,14 mělo být narození Spasitele „Božím znamením“, signálem ke zvýšení pozornosti: „Hospodin sám dá znamení: panna počne, porodí syna a dá mu jméno Immanuel“.  Betlémská událost je Božím signálem „SOS“ v obráceném gardu:  Lidé, zachraňte své duše (ne planetu!) O tom psal apoštol Petr: „…ač Ho (Ježíše Krista) nyní nevidíte, přece v Něho věříte, a tak docházíte cíle své víry, spasení duší“ (1,8-9)

Zanedlouho budeme opět poslouchat v médiích o narození „z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se.“ Text Izajášova proroctví přeložili poprvé židovští učenci ve 2. století před n. l. z hebrejštiny do řečtiny. Tento překlad, Septuaginta, přeložil hebrejské slovo pro pannu „almah“ řeckým výrazem „parthenos“. Rabíni namítají, že se nejedná o pannu, ale o mladou ženu, tj. o „batulah“.  Slovo „almah“ se vyskytuje ještě na těchto místech Starého zákona: Gen. 24,43; II.Moj.2,8; Přísloví 30,18; Žalm 68,25; Píseň Písní 1,3 a 6,8. Vždy se jedná o dívku, která ještě neměla sexuální vztah s mužem.

Krátce před narozením Pána Ježíše Krista prohlásil kněz Zacharjáš: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že nám vzbudil (=daroval) mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka“, Luk. 1,68-69). Dnes je Izrael jediný stát na světě, nesoucí stejné jméno, hovořící stejným jazykem, vyznávající stejnou víru a žijící na stejném území jako před 3000 léty. Je to dílo Boha Abrahama, Izáka a Jákoba.  A také jediný stát na Blízkém východě, kde nejsou páleny americké vlajky.        

Hebrejský výraz „Mašiah“, Mesiáš, přeložili pisatelé Nového zákona slovem „Christos“. Jeho vyznavači pak dostali v syrské Antiochii jméno „Christianos“. Pronásledovaným pro víru v Pána Ježíše Krista, doporučil apoštol Petr: „Kdo trpí, protože je christianos, ať chválí Boha, že může nosit toto jméno“ (I. Petr. 4,16) I na to bychom měli o „svaté noci“ myslet.